První díl: Kdo bude řídit dopravu za deset let
Vlivem umělé inteligence se rychle mění sama podstata plánování tras. Moderní systémy dokážou efektivně vytěžit daleko větší množství dat než současné programy, i když stejně jako ony těží jednak z historie, jednak z aktuálních podmínek.
Živí plánovači vycházeli ze statických map a zkušeností, současné softwary používají složitě nastavené algoritmy. Umělá inteligence zřejmě bude kombinovat klasické algoritmy plánování se strojovým učením a daty z mapových podkladů, senzorů a telematiky. Lépe než klasické technologie se zřejmě bude učit z minulých jízd a rychleji vylepšovat svoje rozhodnutí.
Každé zpoždění, dopravní uzávěra či nehoda nezpůsobí AI stres, ale radost z tréninkového podnětu. Systém, který se nepřetržitě sám učí, dalece překoná nejlepší lidské dispečery i výkon klasických aplikací.
Postup, který AI používá, není nový. Principem je staré dobré dynamické plánování. Jen ve zkratce, jak funguje.
Auta jsou vybavena inteligentními senzory a GPS trackery. Ty neustále odesílají data o poloze, rychlosti, spotřebě a technickém stavu vozidla. Dispečerský software na jejich zprávy průběžně reaguje, upravuje aktuální trasu a ukládá si nápady pro podobné situace v budoucnosti.
Mnoho firem už ale směřuje od reaktivního dynamického plánování (počkám, až se něco stane) k ještě efektivnějšímu, prediktivnímu řízení tras. Umělá inteligence se učí komplikace předvídat a předem na ně adaptovat plán. Systém zvládne simulovat spousty co-když scénářů (dopravní špičky, uzavírky, výkyvy poptávky) a problémům doslova ujíždět.
Do roku 2030 predikce promění většinu logistických center v proaktivní kontrolní věže, které budou nahrazovat zásahy dispečerů a snižovat počet nečekaných průšvihů.
Jestliže dnes AI víří prach zlepšováním plánovacích softwarů, možná ještě větší poryv přijde s nástupem autonomních aut a robotických doručovacích prostředků.
Jedním z důvodů je deprivatizace jízdních dat, ke kterým má dnes přístup pouze dopravce a poskytovatel aplikace. Pokud si autonomní auta začnou data sbírat sama, dopravce nad nimi může ztratit kontrolu. Což umožní digitálním korporacím, aby nabídly vlastní logistická řešení, která mohou přepsat vše, na co jsme byli zvyklí.
Plně autonomní kamiony dnes jezdí v pilotním režimu. Tři ze čtyř dopravních společností ale očekávají, že už v letech 2030–2035 převezmou značnou část dálkové přepravy. Pokroky v oblasti samořiditelných kamionů, dronů a doručovacích robotů tak rozšíří tradiční koncept trasy. Optimalizovat bude třeba smíšené flotily tvořené auty s lidskými řidiči i autonomní technikou.
Optimalizační software bude muset zavést řadu nových parametrů. Místo povinných přestávek řidiče bude plánovat dobíjení nebo výměnu baterií, koordinovat platooning (jízdu v konvoji, která šetří energii) nebo počítat se specifickým omezením těchto autonomních jednotek.
Už za několik let se tak staneme svědky nástupu částečně či úplně autonomních logistických sítí, u nichž dispečink jen dohlíží na flotilu robotických vozidel, které jezdí po světě, nebourají ani nereptají a poctivě hlásí, co všechno na cestách viděly a zažily.
—
Poslední díl vyjde 28. listopadu.
